Lažánky | Naše historie 1236

Obec Lažánky se v písemných pramenech vzpomíná již v roce 1236, mnohé publikace uvádí založení této obce až v r. 1358. Archeologické nálezy keramiky však potvrzují první alternativu.

Nejdelší tradici z těžby nerostných surovin v okolí Lažánek je těžba rud různých kovů: stříbra, železa a manganu. Dolování železné rudy je zmiňované poprvé roku 1236, kdy moravský markrabě Přemysl daroval Ctiborovi, purkrabímu na Veveří, platy ze vsi Lažánky, zvláště tamních dolů a hutí:(Výpis z místní kroniky):.......... kdy v roce 1236 moravský markrabě Přemysl daroval purkrabímu Ctiborovi z Veveří za jeho věrné služby všechny důchody a užitky obce Lažánek k nezkrácenému žívání pro něho i jeho zástupce pro večné časy i s těžením ze železných tajnějších baní..(Cod.Diplom.Mor.II str.315). Hutě jsou zmiňovány i později v době třicetileté války, vrchol jejich produkce však nastal až v 19.století. Na Lažánecku bylo v té době v provozu sedm železnorudných dolů: Vilém, Josef, Václav, Petr a Pavel, Trojice, Eduard a Marie Školská. Zpracovávání rudy na železo se provádělo v lokalitě Šmelcovna, kam se vozila ruda nejen z Lažánek, ale i z javůreckého a svatoslavského revíru. Těžba postupně vyznívala až do roku 1898. V letech 1910 a 1913 byl v dolech proveden opětovný průzkum, komerčně využitelné zásoby rudy však nebyly potvrzeny, takže doly byly zavezeny. (Antropogenní tvary reliéfu v okolí Lažánek a Maršova, Mgr. Zdeněk Máčka, Ph.D.;) Železná ruda se těžila i v lokalitě Šachty v okolí dnešního kaolínového dolu a to až do roku 1898, kdy se při jejím dobývání přišlo na to, že asi 8m pod povrchem je bohaté ložisko kaolinu, který se zde od roku 1908 začal těžit.(Tišnovské noviny, Jaroslav Jebáček)

Roce 1358 za časů markraběte Jana Jindřicha purkrabí Jakub z Veveří vyměnil dědinu Lažánky za Jinačovice od Herše z Lelekovic – purkrabí veverští už nebrali oněch užitků z Lažánek, které jim markrabě Přemysl roku1236 propůjčil. ( Tab.terrae Mor.cud.Br. III.n.214 )

Roku 1470 Královské město Brno koupilo panství Deblín a tím i ves Lažánky. Zápis do zemských desek byl proveden až v roce 1504. ( Zem.desky brněn. XVIII str. 114, č. 193 )

Ve 14. století se v obci započala výstavba kostela v gotickém stylu ( v druhé polovině 18.století byl přestavěn ve slohu pozdně barokním ) a roku 1524 byl zasvěcen Nejsvětější Trojici.

Jádro kostela tvořené obvodovými zdmi sálu pochází z konce 13. století, chrám byl tehdy plochostropý a obdélného půdorysu, kněžiště nebylo odsazené a bylo zřejmě zakončeno rovně. V průběhu dalších staletí se podoba stavby výrazně měnila. Nejprve byla k jižní straně lodi přistavěna hranolová věž (zřejmě během první čtvrtiny 16. století), následovala sakristie u severní strany (konce 17. století). Největší přestavby se kostel dočkal v roce 1786, kdy byl původní rovný závěr kněžiště nahrazen segmentovým zakončením, chrám byl zaklenut, dřevěné zvonicové pato věže bylo nahrazeno zděným, k věži bylo přistavěno točité schodiště a před západní průčelí kostela byl přistavěn přístavek s hudební kruchtou. Na začátku 30. let 20. století byla k jižní straně chrámu přistavěna mariánská kaple, vybudovány byly také předsíně u věže a vchodu v západním průčelí. Roku 1939 byla podle projektu Karla Náhůnka postavena u severní strany kostela nová sakristie, komora a místnost pro duchovní cvičení. K poslední stavební úpravě došlo roku 1968, kdy byla při opravách chrámu zbořena předsíň u věže, která byla nahrazena novou. Kolem kostela se do roku 1899 nacházel hřbitov, který byl obehnán zdí. ( z Wikipedie).

Ohradní zeď kostela (její stáří je též odhadováno ze 14.stol.) je součástí památkově chráněného areálu kostela a jeho okolí (Kostel, původně gotická stavba ze 14.století, byl v druhé polovině 18.století přestavěn ve slohu pozdně barokním. Kolem kostela se nacházel starý hřbitov a kostel byl obestavěn ohradní zdí). Ohradní zeď je zároveň opěrná. Zdivo ohradní zdi je kamenné a kámen zdi je poměrně pevný. Vlhkost vlivem různorodosti kamene je v rozdílné výšce.. Zdivo není izolováno proti vzlínavé zemní vlhkosti, jak vyplývá již ze stáří zdi.

V roce 1528 byl kostelík opatřen zvonem 2q těžkým s nápisem: Gie Gnade Gottes des Herrn sei mit uns, v roce 1534 druhým zvonem 7q těžkým s nápisem: Ave Maria gratia plena Benedicta a v roce 1690 třetím zvonem 4q těžkým.

Od roku 1236, Lažánky patřily k hradu Veveří a duchovní správu zde vykonával farář z Veverské Bítýšky. V r. 1630 byl kostel přifařen k Deblínu až do roku 1786, kdy zde došlo ke zřízení lokalie. Do té doby se pohřbívalo v Deblíně. Kostel byl v roce 1786 přestavěn a rozšířen náboženským fondem a opatřen novou věží . Na hlavní oltáři se nacházel obraz Nejsvětější Trojice, malovaný brněnským malířem Weidliche, ale roku 1884 byl pořízen nový obraz od brněnského malíře J. Zeleného. Roku 1841 byl kostel vyloupen a bylo z něho odcizeno všechno stříbro a pozalcené inventáře. Z nejstarších duchovních zde působili: 1786-1800 P.Fidelius Plaček, 1818-1867 P.Alois Balisch, 1889-1922 P.Jan Kolouch....

V roce 1570 byl v Lažánkách u Bílého potoka založen panem Jírou Pazourem mlýn. Tento mlýn nesl jméno "Mlýn na Podolí" podle zaniklé vesnice Podolí, která se nacházela o 300 m výše od mlýna. V součané době je znám tento mlýn jako Hálův mlýn, i když v mapách i současných je evidován jako Vaverkův mlýn a to po majitelých z roku 1641, kdy jej vlastnil Matěj Vaverka. Další majitelé byly: od r. 1671 Blažej Vaverka, 1749 Augustin Votava, 1775 Matěj Fiala, 1787 František Hála, 1820 Jan Hála, 1886 František a Marie Hálovi, 1919 Jaroslav a Hedvika Hálovi, 1970 VD Brněnská Drutěva, 1993 Jan Sadílek, 2011 Zdeněk Řehořík.

Jako další historická zmínka o obci je první historicky doložený seznam držitelů půdy v Lažánkách "lánský rejstřík" z roku 1674. Dokumentuje 17 usedlých uživatelů zemědělské půdy, většinou celoláníků ( 30 měřic=5,75ha ) a několik půlláníků ( 15 měřic ). Usedlosti s ještě menší výměrou obdělávané půdy byly podsedky. Celková výměra zem.půdy v obci činila 495 měřic( 95ha ).V Holasicích byli v té době registrováni dva usedlí s celkovou výměrou 109 měřic.

První zmínky o pálení vápna v obci pocházejí z roku 1711 a písemně doložené jsou od roku 1802 - z doby napoleonských válek. V první polovině 20. století většina gruntovníků a několik domkařů provozovali vápenictví a vápno rozváželi daleko za Brno. Za vesnicí v lokalitě Kosová vznikla přímo kolonie 12 malých vápenek. kde se pálilo celoročně, až do 30. let minulého století zde bylo vápenictví dobrám živobytím.

V roce 1749 bylo v obci 30 usedlostí s celkovou výměrou 795,75 měřic rolí (152,6ha , 21,5 měřic zahrad (4,1ha) a k tomu louky na 33 a tři čtvrti fůry (tak se vyjadřovala plocha luk). Kromě toho v obci žilo dohromady 5 nádeníků a žebráků (nemající pole ani řemeslo).Holasice měly 2 usedlosti po 56 měřících ( Janošek a Jebáček ). Obec měla pečeť, ve znaku strom s nápisem: SIGIL DER GEMEIN LASSANEK. Stejnou pečeť užívaly i Holasice.( Stát.arch. R 155/1 )

přiškoleny byly Holasice a Maršov. Nejstarší zápis žáků pochází z roku 1848, kdy do školy bylo zapsáno 131 žáků (z Lažánek 78, z Maršova 48 a z Holasic 5). Škola byla nízká přízemní jednotřídní, V roce 1873 byla rozšířena na dvojtřídní a v tomto roce byla zřízena ve školní budově i školní knihovna. V roce 1904 byla škola rozšířena na trojtřídní. Školní budova byla přistavěna r. 1867 (viz obr. Plán školy z roku 1864), roku 1875 a 1898 rozšířena a v roce 1904 zvýšena o 1 poschodí - do této doby to byla budova pouze přízemní (viz. obr. Škola do roku 1904). Prvním učitelem ve škole byl J. Halm,Dále k nejstarším vyučujícím patří: v r. 1800-1849 p.nadučitel Ř.Mašek, 1849-1887 Ant.Menšík, 1887-1896 Fr.Tlach, 1896 - 1903 Jan Jurnečka, od r. 1903 Josef Matoušek, který byl řídícím učitelem a kronikářem zdejší obce a v kronice píše: ...Od 1. března 1903 začal jsem na zdejší škole vyučovati s učitelem Jos. Jarouškem, měli jsme ve dvou třídách 169 žáků. Učitelkou ženských ručních prací ustanovena sl. Emilie Sísová z Maršova, náboženství vyučoval farář Jan Kolouch. Poněvadž byla škola sešlá a nedostávala se učírna, rozšířena škola na trojtřídní přístavbou prvního poschodí v r. 1904 nákladem 14 239,-K……

V témže roce 1786 byla vystavěna i farní budova (o samostatné faře je první zmínka již v roce 1527). Dále víme, že na faru byla lokalie povýšena roku 1857. Od roku 1870 v budově fary místním občanům sloužila Občanská záložna - kampelička, později Státní spořitelna.

Výpis z Josefínského katastru z roku 1787 uváděl v Lažánkách 49 domovních čísel (včetně fary, hospody a myslivny). V Holasicích bylo uváděno 7 domovních čísel. ( Stát.arch. J 958,959 )

Ve Státním archivu uložený Výpis z matriky výnosu pozemků zaznamenal v roce 1820 v obci již 75 domovních čísel - většinou to byly domky s jednou světnicí a jednou komorou. Výjimkou byla fara – 3 světnice, a myslivna, hospoda, mlýn a dům č. 47 – 2 světnice.

V roce 1873 byla budova školy rozšířena na dvojtřídní a v tomto roce byla zřízena ve školní budově i školní knihovna.

V roce 1878 9. listopadu byla na věž kostela spolu s křížem, který byl prodloužen a nově pozlacen, upevněna báně, do které byla vložena tato listina: Ad perpetuam rei memoriam 9.11.1878. Tato listina má v sobě poselství z této doby - její doslovný text i vzhled najdete zde.

K roku 1881 kronika uvádí: Naše obec Lažánky měla tehdy 120 domů s břidlicovou krytinou.

V roce 1881 byl založen za starosty Jindřicha Oratora Sbor dobrovolných hasičů v Lažánkách. Tehdejší občané složili peněžní dary na zakoupení nejnutnějších potřeb a to: Ant. Synek, Fr. Zavřel, Jan David, Jan Sova a Fr. Menšík. Při volbách byli zvoleni: starostou Jan David, náčelníkem Jindř. Orator, jednatelem Ant. Menšík. První stroj zakoupen od obce v Kuřimě r. 1881 stará čtyřkolová ruční stříkačka dřevěná, roku 1893 zakoupena nová čtyřkolová ruční stříkačka a v roce 1923 zakoupena čtyřkolová motorová stříkačka za částku 38 000,- Kč. (fotografie hasičského sboru Lažánek z roku 1921)...v roce 1921 byl založen ženský sbor hasičstva a měl 8 členek.

V roce 1885 byl u ohradní zdi u vchodu do kostela postaven kříž "Ke cti a chvále Boží ss.apoštolů našich Cyrila a Metoděje"

V roce 1886 bylo zavedeno veřejné osvětlení obce petrolejovými lampami. V témže roce byla zbudována obecní silnice do "Chrástek" a v roce 1887 na "Dolinu" až k panskému lesu. (zapsáno Emilem Oratorem v Pamětní listině III., která byla uložena r. 1929 do báně na věž kostela).

V roce 1889 byl zaveden poštovní úřad v domě č. 41.

V roce 1894 na Kosové postavil Jindřich Orator šachtovou vápenku – byla to první vápenka tohoto druhu.

Od roku 1899 se začalo pohřbívat na novém hřbitovišti na severovýchodním konci vesnice (do roku 1786 se pohřbívalo v Deblíně, po roce 1786 až do roku 1899 již v Lažánkách přímo v zahradě kostela - tehdejší hřbitov).

Naše historie 1236 - 1899