logo top Domů  |  Bez grafiky  |  Vytisknout  |  Mapa stránek  |  Kontakt  |  Redakce
panorama
Mapa Lažánek Kde jsme Obecní úřad Pošta Lažánky ZŠ a MŠ Farnost Lažánky Knihovna Tělocvična - TJ Lažánky Zdravotní zařízení Hotel, restaurace Hřbitov Obchod - potraviny Podnikatelé a služby Spolky Ubytování
O obci LAŽÁNKY INFORMACE obecního úřadu Památky Sdružení a spolky Fotogalerie Kalendář akcí 2017-2018 Tipy kam na výlet Důležité odkazy Počasí
Aktuality

HLÁŠENÍ místního ROZHLASU (13.12.2017) ...

Aktuálně bylo doplněno nebo upraveno: (01.08.2017) ...

Archiv zajimavostí najdete v sekci O obci Lažánky v rubrice Naše součastnost 2000 - 2012, kde Vám přiblížíme jak kulturní, sportovní, ale i společnské události během uplynulých 12 let, včetně (09.08.2012) ...

Navštivte naši bohatou FOTOGALERII V naší fotogalerii, která je na našich stránkách, najdete téměř 7 tisíc fotografií a (17.01.2011) ...

Naše historie 1900 - 1949

Jak se obec měnila a vyvíjela po roce 1900 zachycuje fotogalerie Naše historie ZDE...

 

Hostinec U Zavřelů - U Hynka

Kaolínový důl (patří do katastrálního území Maršova) je na starých mapách označen jako Eisenbergwerk, což by se dalo přeložit jako důlní závod na železo. Skutečně se zde až do roku 1898 těžila železná ruda. Patrně se při jejím dobývání přišlo na to, že asi osm metrů pod povrchem je bohaté ložisko kaolinu. Roku 1908 se začalo s jeho těžbou, ovšem doprava byla komplikovaná, a proto se nový vlastník dolu rozhodl dopravovat vytěžený kaolin nákladní lanovkou do Veverské Bítýšky, odkud byl kaolín dál odvážen po železnici přes Chudčice a Moravské Knínice do Kuřimi. Železniční trať byla v provozu od roku 1911 až do roku 1936. První jízda vlaku po této železnici proběhla 16. 2. 1911 a délka tratě byla 8,4 km. Nákladní lanovka byla v provozu do roku 1933 a po zrušení těžby kaolinu byla lanovka prodána firmě Baťa, která si ji i osobně demontovala. v našíkronice se uvádí: Po roce 1900 se započalo s prvními vrty na maršovských a lažanských pozemcích a v úseku „Šachet“ tehdy nazýváno „Hranicích“, kde byla zjištěna silná vrstva kaolinu, podrobněji kronika uvádí: …..začal se zde ve velkém dobývati kaolin, který byl dopravován po nově zřízené lanové dráze do čistírny v Bítýšce Veverské:

                       Mapa-lanová dráha prodopravu kaolinu z jezírka do Vev.Bítýšky 

 

Podnik dostal se do rukou montánní akciové společnosti v Praze, nabyl značných rozměrů a zaměstnával až do vzniku světové války mnoho dělníků.Po převratu se opět slibně rozvíjela činnost v kaolínových dolech, jež v r.1921 připojeny k rozvodné síti Západomoravských  elektráren. Vrtací stroje u Zeleného mostu hnány elektřinou. Náhle činnost v dolech ochabla (pro skrovný odbyt kaolinu) a koncem jara 1923 přestalo se úplně pracovati. Práce byla úplně zastavena až v roce 1930 – jak uvádí dále kronika.

 

Kaolinový důl-těžba kaolinu 1914
 
Lanovka z kaolinového dolu 1914

 

 

V těžební jámě dolu dopravovala kaolin k nákladní lanovce parní mašinka-lokomotiva značky Orenstein and Koppel výrobní číslo 904 z roku 1902. Jednalo se o úzkokolejnou drážku délky 380 m rozchodu 60cm.Mmašinka byla na jámě v kaolínovém dole již v roce 1911, kdy zde proběhla její tlaková zkouška a do provozu byla uvedena 3.7. 1912. Pravděpodobně v roce 1916 byla mašinka odstavěná jako nepotřebná a její drážka na jámě zanikla. Z parní mašinky se dochoval dodnes jen originální štítek ( vlastní jej jeden ze sběratelův ČR a poskytl nám fotografii tohoto štítku včetně vzhledu lokomotivy značky Orenstein and Koppel výrobní číslo 904 z roku 1902 a jejího nákresu). Více v fotogalerii zde. 

mašinka štítek 

V těsné blízkosti kaolínového dolu se těžilo také hnědé uhlí, nacházela se zde šachtice, kde se dolovalo hnědé uhlí z hloubky až osmadvaceti metrů, přičemž proťala tři uhelné sloje o mocnosti  až 40 cm. Toto uhlí se využilo z části i na provoz lokomobily, která poháněla lanovku, a část uhlí se dopravovala do Veverské Bítýšky. Těžba uhlí byla velice primitivní. Dolů se lezlo po žebřících a uhlí se vytahovalo rumpálem ve vědrech nahoru. Ve větších hloubkách nastaly problémy se spodní vodou, která tam stoupala, a musela být proto odčerpávána. K tomu stejnému docházelo i v kaolínovém dole, což se prodražovalo a znesnadňovalo těžbu. Z tohoto důvodu se v místech u Zeleného mostu na Maršovském potoce začala razit štola, která měla sloužit k odvodnění. (Tišnovské noviny, Jaroslav Jebáček)

Kaolínový důl

Z ledna 1903: Pohled na obec, jak ji viděl sám kronikář a řídící učitel Josef Matoušek.......... ( Výpis z kroniky): ..........Bylo to koncem ledna 1903, kdy vyjel jsem si se ženou a učitelem K. Vosykou prohlédnout nové působiště Lažánky. Již od Braníškova kynula nám vesnice, jejíž bílý kostelíček činil dojmem hradu a vápenky dojmem zřícenin ( vápenky se tehdy nacházely podél cesty k Lažánkám). Projeli jsme nevzhlednou tehdy ulicí Branou zvanou, kde měly domky ještě dvorky s hnojisky, s chlívky a dřevníky vpředu. Z té strany nedělaly Lažánky příznivého dojmu. Na návsi byl bažinatý rybníček, starý šindelem krytý Orátorův hostinec a stará ponurá  dvoutřídní budova školní s vytlučenými okenními tabulemi, již převyšoval na severní straně kostelík s věží a jednopatrová farní budova. Tenkrát již začali pochovávati na hřbitově novém, založeném na sev.konci dědiny při silnici vedoucí do Vev.Bítýšky ( od r. 1899 ).Kolem návsi a po obou stranách této silnice jsou domy selské, i činila již tehdy ta část obce dojem příznivější, úpravnější. Na Kosové a Za humny rozvalovaly se již tehdy četné vápenky, které větší část roku dýmají, znečisťujíce kouřem okolí obce. Zvláště je kouř z vysokých pecí, vytápěných kamenným uhlím přímo jedovatý.......dále pro zajímavost píše:... od 1.března 1903 začal jsem na zdejší škole vyučovati s učitelem J.Jarouškem a měli jsme ve dvou třídách 169 žáků...........

Rybníček na návsi  

Třída žáků z cca. 50.let

V roce 1904 byla škola rozšířena na trojtřídní a zvýšena o 1 poschodí - do této doby to byla budova pouze přízemní. V kronice se píše: přestavěna na patrovou nákladem 14 239,.Korun.

Pohled na náves po roce 1905   

 

V roce 1907 nechala rodina Brychtova postavit mramorový kříž u cesty v lokalitě Vršky

 

Křížek z roku 1907 - rod. Brychtova  

 

V roce 1908 byl v kostele farářem Kolouchem zbudován nový oltář - Obraz Nejsvětější Trojice. (zápis v pamětní listině z báně z 25.9. 1929)

 

Obraz Nejs.Trojice

 Založení dalších spolků:

1902 – 1920 Čtenářsko pěvecký spolek Komenský
1914 - Včelařský spolek pro Lažánky...více zde.
1918 -  Tělocvičná jednota Sokol (cvičilo se v sále u Zavřelů, zřízeno tělocvičné nářadí)
…….-  Tělocvičná jednota Orel

Místní kapela z roku 1921 

 

V roce 1920 byla zřízena v obci na spodním konci a v "bráně" kanalizace z cementových rour. Dvorky v Bráně byly přeloženy dozadu - k tomuto účelu již obec odkoupila v roce 1898 část zahrady, kam se postupně dvorky přeložily a umožnily tak rozšíření silnice o 2 m. Zároveň byl prohlouben, zúžen a hrázemi opatřen rybník na návsi.

 

V roce 1921 byl založen ženský sbor hasičstva a měl 8 členek,které se aktivně účastnily na všech akcích. (fotgrafie z  let 1945-50)

 

členky hasičského sboru 

 

V roce 1921 byla naše obec současně se zavedením elektrického proudu do kaolínového dolu a k Zelenému mostu elektrifikována…Tenkrát také zavedeno v naší obci světlo elektrické. 

 

Pohled na elektrifikovanou vesnici

V roce 1923 bylo k 50. výročí založení hasičského sboru opraveno "hasičské skladiště", které stálo za domem č.p. 2 ( fotografie z roku 1925).

Hasiči 1925 

V roce 1927 byla opravena farní budova a zakryta novou falcovanou krytinou - oprava si vyžádala 10 000,- Kč. (zachycuje zápis na pamětní listině z báně kostela zapsaný 25.9. 1929).

V roce 1928 byl v obci zřízen na poště telegraf a telefon.

 

Dále v roce 1928 bylo v obci vybudováno hřiště – dnešní “ plac u Vodových“. V kronice se píše: …zřídila obec v měsíci listopadu hřiště pro děti na místě zbořených vápenic. Hřiště rozděleno ve 2 části. Horní část osázena je třešněmi, kolem spodní části nasázeny jsou ořechy..

 

V roce 1928 byl postaven na návsi pomník padlých vojáků z 1.světové války (foto pravděpodobmě z pozdější doby) a 28. října byl slavnostně odhalen. 

Pomník padlým obětem 1.světové války 

 

6. května 1929 se započalo v naší obci se stavbou telefonu a první telefonní rozhovory byly zahájeny již 19.května. 

 

V roce 1929 byla opravena střecha na kostele a střecha věže byla pokryta pozinkovaným plechem. Současně byly vyměněny báně na věži kostela, které byly prorezivěné a nahrazené novými měděnými. Do větší báně byly vloženy pamětní listina, listina II, listina III, vorek dialektu a opis původní listiny z báně z roku 1878: ……Ve staré prorezavělé báni, jež byla umístěna rovněž v těch místech, kde tato, nalezeny spisy z roku 1878, jejichž opis provedl pan Emil Orator, hostinský z Lažánek a zástupce patrona.

 

V roce 1930 byl zahájen první pravidelný autobusový provoz Lažánky -Tišnov  a v roce 1931 přibylo autobusové spojení do Brna. Jednalo se o soukromou dopravu (Sova Jan, Sova Vojtěch, Sova Ladislav a Sova Jan) až do roku 1949, kdy autobusy přešly pod národní správu a v roce 1950 je převzala ČSAD - znárodnění majetku bez jakékoliv náhrady. Linkové autobusy jezdily do Tišnova ěx denně, vozila i poštu a každé pondělí byla střecha autobusu nastavena zahrádkou sloužící k přepravě dobytka a drobného zvířectva na tišnovský jarmark. Na trase Lažánky Brno jezdil jeden autobus ráno v 5:30 a zpět v 17:30. 

 

V roce 1933 byl kostel rozšířen o boční kapli a o novou sakristii a k ní přiléhající místnost a současně na jižní a západní straně kostela přistavěny dvě sínice jako závětří. Do lodě kostela bylo pořízeno 17 nových lavic. Do přistvavěné boční kaple postaven nový oltář s Božím hrobem, 2 nová okna z katedrálního skla. V roce 1934 byly v kostele zbudovány nové 9 rejstříkové varhany a v roce 1935 do lodi kostela pořízena 3 nováokna z katedrálního skla a nová zpovědnice. V roce 1936 byl v kostele zbudován nový hlavní oltář z karararského mramoru (mensa, svatostánek s pozadím)

 

Plán rekonstrukce 1933
 
Z roku 1933 jsou zachyceny na fotografii dožínky, které byly každoroční slavností.
Dožínky 1933 
 

Z roku 1933: společná fotografie 11ti-12ti letých žáků:

 

Rok 1933 

 

Roku 1934 byl založen  Sportovní klub fotbalistů a tomuto účelu bylo vybudováno i hřiště v Chrástkách.

 

Roku 1936 se započalo se stavbou vápenky ( v dnešním kamenolomu) pro tzv. „Svépomocné družstvo“. Stavba stála přes 100 000,- a na podzim roku 1936 se v ní začalo pálit vápno.

 

Družstevní vápenka 

 

V témže roce 1936 byla zelektrifikována osada Holasice.

V roce 1940 - 41 byly provedeny zásadní opravy na farní budově. Byl zcela vyměněn prohnilý strop v kuchyni, zvýšení této místnosti, položení nové podlahy v kuchyni a v místnosti nad ní a dále došlo k vybourání zdi na východní straně a zabudování velkého okna v horní místnosti.

 

V době okupace byly  odebrány z nařízení okupačních úřadů lažanské kostelní zvony. Po válce v roce 1945 byly nalezeny a slavnostně vráceny zpět (5.7.1945) na věž lažanského kostela.Fotodokumentace zde.

 

Vrácení zvonu zpět do věže našeho kostela. 

30. září 1945 byla zřízena a otevřena MŠ ve volné třídě v přízemní  školní budově. První učitelkou v MŠ byla Ludmila Koryčanová z Brna a do školky se přihlásilo 35 dětí.  

 

V roce 1945 na křižovatce polních cest na Kašpárce nechal Ondřej Sova postavit dřevěný kříž. (fotoz roku 1962)

 

Kříž na Kašpárce z roku 1945  

V roce 1947 na Kosové došlo k úplné likvidaci malých vápenek, kterých zde stálo 12. Ve vápenkách se již nepálilo a stavby vápenek zde chátraly a pustly, proto byly vápenky rozebrány a celá plocha Kosové srovnána do roviny.

V roce 1947 byl v upomínku na ochranu Boží nad farností Lažánky ve válečných létech 1939 - 1945 a na paměť obětí naší svobody postaven mramorový kříž na hranici našeho katastrálního území při cestě na okraji Bitýšského lesa. 

                                        Kříž z roku 1947 v Bítýšských 

V kronice se dále uvádí: v témže roce 1947 bylo pro mateřskou školku zřízeno hřiště (zahrada) na obecním pozemku za domem č.p. 8 , za starým hřbitovem a farskou zahradou. Byl ohrazen pozemek o rozměrech 35 x 21 m. Plot okolo hřiště byl postaven zdarma dobrovolnou brigádou rodičů a přátel školy. Rovněž pískoviště a houpačky pořízeny zdarma.   

Roku 1948 byl pořízen  pro obec Lažánky veřejný místní rozhlas. V kronice se píše: ....Rozhlas byl  vybudován z těchto příspěvků: zemědělci věnovali státní příspěvek na sucho z r. 1947 celkem 42 000,- Kč, výnos sbírkami občany činil 7 020,- Kč. Zbytek pak doplacen z obecního rozpočtu. Sloupy věnovala obec. Byly postaveny dobrovolnou brigádou občanů….

K roku 1948 se dále uvádí: byly v provozu již pouze 3 vápenky: pec Jana Sovy č.57 (v Chrástkách), Družstevní vápenka (dnes v kamenolomu) a menší pec Vl. Zavřela č.31 společně se Sovou Bedř. č.22. 

Vápenka Zavřela a Sovy B.

Po roce 1949 došlo k spojení vápenek J. Sovy a Vl. Zavřela a pálilo se pouze ve dvou pecích. Vápenka v Chrástkách J. Sovy  a spol zaměstnávala 13 dělníků (fotodokumentace této vápenky zde) a Družstevní vápenka zaměstnávala 14 dělníků (fotodokumentace této vápenky zde). Již v roce 1947 u obou vápenek byly z příkazu úřadu práce zbudovány domky – jídelny pro dělníky. V roce 1949 byly obě vápenky dány pod národní správu a začleněny k Moravskoslezským cementárnám a vápenicím (Maloměřice). V roce 1950 převzaly obchod (ne výrobu) s vápnem Keramické závody Brno. V roce 1953 převzal vápenky (výrobu i prodej) Okresní průmyslový podnik v Tišnově. Dále se v kronice píše: K vápence byl zaveden telefon a v roce 1956 elektřina.

Vápenka Družstevní (dnes v kamenolomu)

V roce 1949  byla hlavní poschoďová školní budova pokryta nově eternitem. Přízemní budovy novou křidlicí. Ve třídě MŠ byla položena nová podlaha – laťovka. Do obou tříd byly během roku zakoupeny konstrukce moderních listových tabulí. 

  škola

Na podzim roku 1949  na Kosové v bývalé lokalitě malých vápenek byl k 28. říjnu vysázen třešňový a višňový sad. Celkem  bylo vysázeno 70 strmků.  

Další historický život a události z let 1950-1974 najdete zde.  

Petr Chmelař (c) 2007 Obec Lažánky