Lažánky | Naše historie 1236

Obec Lažánky se v písemných pramenech vzpomíná již v roce 1236, mnohé publikace uvádí založení této obce až v r. 1358. Archeologické nálezy keramiky však potvrzují první alternativu.

Nejdelší tradici z těžby nerostných surovin v okolí Lažánek je těžba rud různých kovů: stříbra, železa a manganu. Dolování železné rudy je zmiňované poprvé roku 1236, kdy moravský markrabě Přemysl daroval Ctiborovi, purkrabímu na Veveří, platy ze vsi Lažánky, zvláště tamních dolů a hutí:(Výpis z místní kroniky):.......... kdy v roce 1236 moravský markrabě Přemysl daroval purkrabímu Ctiborovi z Veveří za jeho věrné služby všechny důchody a užitky obce Lažánek k nezkrácenému žívání pro něho i jeho zástupce pro večné časy i s těžením ze železných tajnějších baní..(Cod.Diplom.Mor.II str.315). Hutě jsou zmiňovány i později v době třicetileté války, vrchol jejich produkce však nastal až v 19.století. Na Lažánecku bylo v té době v provozu sedm železnorudných dolů: Vilém, Josef, Václav, Petr a Pavel, Trojice, Eduard a Marie Školská. Zpracovávání rudy na železo se provádělo v lokalitě Šmelcovna, kam se vozila ruda nejen z Lažánek, ale i z javůreckého a svatoslavského revíru. Těžba postupně vyznívala až do roku 1898. V letech 1910 a 1913 byl v dolech proveden opětovný průzkum, komerčně využitelné zásoby rudy však nebyly potvrzeny, takže doly byly zavezeny. (Antropogenní tvary reliéfu v okolí Lažánek a Maršova, Mgr. Zdeněk Máčka, Ph.D.;) Železná ruda se těžila i v lokalitě Šachty v okolí dnešního kaolínového dolu a to až do roku 1898, kdy se při jejím dobývání přišlo na to, že asi 8m pod povrchem je bohaté ložisko kaolinu, který se zde od roku 1908 začal těžit. Zdroj: Antripogenní tvary reliéfu. a (Tišnovské noviny, Jaroslav Jebáček)

Roce 1358 za časů markraběte Jana Jindřicha purkrabí Jakub z Veveří vyměnil dědinu Lažánky za Jinačovice od Herše z Lelekovic – purkrabí veverští už nebrali oněch užitků z Lažánek, které jim markrabě Přemysl roku1236 propůjčil.

Roku 1470 Královské město Brno koupilo panství Deblín a tím i ves Lažánky. Zápis do zemských desek byl proveden až v roce 1504. ( Zem.desky brněn. XVIII str. 114, č. 193 )

Ve 14. století se v obci započala výstavba kostela v gotickém stylu ( v druhé polovině 18.století byl přestavěn ve slohu pozdně barokním ) a roku 1524 byl zasvěcen Nejsvětější Trojici.

Jádro kostela tvořené obvodovými zdmi sálu pochází z konce 13. století, chrám byl tehdy plochostropý a obdélného půdorysu, kněžiště nebylo odsazené a bylo zřejmě zakončeno rovně. V průběhu dalších staletí se podoba stavby výrazně měnila. Nejprve byla k jižní straně lodi přistavěna hranolová věž (zřejmě během první čtvrtiny 16. století), následovala sakristie u severní strany (konce 17. století). Největší přestavby se kostel dočkal v roce 1786, kdy byl původní rovný závěr kněžiště nahrazen segmentovým zakončením, chrám byl zaklenut, dřevěné zvonicové pato věže bylo nahrazeno zděným, k věži bylo přistavěno točité schodiště a před západní průčelí kostela byl přistavěn přístavek s hudební kruchtou. Na začátku 30. let 20. století byla k jižní straně chrámu přistavěna mariánská kaple, vybudovány byly také předsíně u věže a vchodu v západním průčelí. Roku 1939 byla podle projektu Karla Náhůnka postavena u severní strany kostela nová sakristie, komora a místnost pro duchovní cvičení. K poslední stavební úpravě došlo roku 1968, kdy byla při opravách chrámu zbořena předsíň u věže, která byla nahrazena novou. Kolem kostela se do roku 1899 nacházel hřbitov, který byl obehnán zdí. (Zdroj: Wikipedie )

Ohradní zeď kostela (její stáří je též odhadováno ze 14.stol.) je součástí památkově chráněného areálu kostela a jeho okolí (Kostel, původně gotická stavba ze 14.století, byl v druhé polovině 18.století přestavěn ve slohu pozdně barokním. Kolem kostela se nacházel starý hřbitov a kostel byl obestavěn ohradní zdí). Ohradní zeď je zároveň opěrná. Zdivo ohradní zdi je kamenné a kámen zdi je poměrně pevný. Vlhkost vlivem různorodosti kamene je v rozdílné výšce.. Zdivo není izolováno proti vzlínavé zemní vlhkosti, jak vyplývá již ze stáří zdi.

V roce 1528 byl kostelík opatřen zvonem 2q těžkým s nápisem: Gie Gnade Gottes des Herrn sei mit uns, v roce 1534 druhým zvonem 7q těžkým s nápisem: Ave Maria gratia plena Benedicta a v roce 1690 třetím zvonem 4q těžkým.

Od roku 1236, Lažánky patřily k hradu Veveří a duchovní správu zde vykonával farář z Veverské Bítýšky. V r. 1630 byl kostel přifařen k Deblínu až do roku 1786, kdy zde došlo ke zřízení lokalie. Do té doby se pohřbívalo v Deblíně. Kostel byl v roce 1786 přestavěn a rozšířen náboženským fondem a opatřen novou věží . Na hlavní oltáři se nacházel obraz Nejsvětější Trojice, malovaný brněnským malířem Weidliche, ale roku 1884 byl pořízen nový obraz od brněnského malíře J. Zeleného. Roku 1841 byl kostel vyloupen a bylo z něho odcizeno všechno stříbro a pozalcené inventáře. Z nejstarších duchovních zde působili: 1786-1800 P.Fidelius Plaček, 1818-1867 P.Alois Balisch, 1889-1922 P.Jan Kolouch....

V roce 1570 byl v Lažánkách u Bílého potoka založen panem Jírou Pazourem mlýn. Tento mlýn nesl jméno "Mlýn na Podolí" podle zaniklé vesnice Podolí, která se nacházela o 300 m výše od mlýna. V součané době je znám tento mlýn jako Hálův mlýn, i když v mapách i současných je evidován jako Vaverkův mlýn a to po majitelých z roku 1641, kdy jej vlastnil Matěj Vaverka. Další majitelé byly: od r. 1671 Blažej Vaverka, 1749 Augustin Votava, 1775 Matěj Fiala, 1787 František Hála, 1820 Jan Hála, 1886 František a Marie Hálovi, 1919 Jaroslav a Hedvika Hálovi, 1970 VD Brněnská Drutěva, 1993 Jan Sadílek, 2011 Zdeněk Řehořík. (Zdroj: https://www.haluvmlyn.cz/)

Jako další historická zmínka o obci je první historicky doložený seznam držitelů půdy v Lažánkách "lánský rejstřík" z roku 1674. Dokumentuje 17 usedlých uživatelů zemědělské půdy, většinou celoláníků ( 30 měřic=5,75ha ) a několik půlláníků ( 15 měřic ). Usedlosti s ještě menší výměrou obdělávané půdy byly podsedky. Celková výměra zem.půdy v obci činila 495 měřic( 95ha ).V Holasicích byli v té době registrováni dva usedlí s celkovou výměrou 109 měřic.

První zmínky o pálení vápna v obci pocházejí z roku 1711 a písemně doložené jsou od roku 1802 - z doby napoleonských válek. V první polovině 20. století většina gruntovníků a několik domkařů provozovali vápenictví a vápno rozváželi daleko za Brno. Za vesnicí v lokalitě Kosová vznikla přímo kolonie 12 malých vápenek. kde se pálilo celoročně, až do 30. let minulého století zde bylo vápenictví dobrám živobytím.

V roce 1749 bylo v obci 30 usedlostí s celkovou výměrou 795,75 měřic rolí (152,6ha , 21,5 měřic zahrad (4,1ha) a k tomu louky na 33 a tři čtvrti fůry (tak se vyjadřovala plocha luk). Kromě toho v obci žilo dohromady 5 nádeníků a žebráků (nemající pole ani řemeslo).Holasice měly 2 usedlosti po 56 měřících ( Janošek a Jebáček ). Obec měla pečeť, ve znaku strom s nápisem: SIGIL DER GEMEIN LASSANEK. Stejnou pečeť užívaly i Holasice.( Stát.arch. R 155/1 )

přiškoleny byly Holasice a Maršov. Nejstarší zápis žáků pochází z roku 1848, kdy do školy bylo zapsáno 131 žáků (z Lažánek 78, z Maršova 48 a z Holasic 5). Škola byla nízká přízemní jednotřídní, V roce 1873 byla rozšířena na dvojtřídní a v tomto roce byla zřízena ve školní budově i školní knihovna. V roce 1904 byla škola rozšířena na trojtřídní. Školní budova byla přistavěna r. 1867 (viz obr. Plán školy z roku 1864), roku 1875 a 1898 rozšířena a v roce 1904 zvýšena o 1 poschodí - do této doby to byla budova pouze přízemní (viz. obr. Škola do roku 1904). Prvním učitelem ve škole byl J. Halm,Dále k nejstarším vyučujícím patří: v r. 1800-1849 p.nadučitel Ř.Mašek, 1849-1887 Ant.Menšík, 1887-1896 Fr.Tlach, 1896 - 1903 Jan Jurnečka, od r. 1903 Josef Matoušek, který byl řídícím učitelem a kronikářem zdejší obce a v kronice píše: ...Od 1. března 1903 začal jsem na zdejší škole vyučovati s učitelem Jos. Jarouškem, měli jsme ve dvou třídách 169 žáků. Učitelkou ženských ručních prací ustanovena sl. Emilie Sísová z Maršova, náboženství vyučoval farář Jan Kolouch. Poněvadž byla škola sešlá a nedostávala se učírna, rozšířena škola na trojtřídní přístavbou prvního poschodí v r. 1904 nákladem 14 239,-K……

V témže roce 1786 byla vystavěna i farní budova (o samostatné faře je první zmínka již v roce 1527). Dále víme, že na faru byla lokalie povýšena roku 1857. Od roku 1870 v budově fary místním občanům sloužila Občanská záložna - kampelička, později Státní spořitelna.

Výpis z Josefínského katastru z roku 1787 uváděl v Lažánkách 49 domovních čísel (včetně fary, hospody a myslivny). V Holasicích bylo uváděno 7 domovních čísel. ( Stát.arch. J 958,959 )

Ve Státním archivu uložený Výpis z matriky výnosu pozemků zaznamenal v roce 1820 v obci již 75 domovních čísel - většinou to byly domky s jednou světnicí a jednou komorou. Výjimkou byla fara – 3 světnice, a myslivna, hospoda, mlýn a dům č. 47 – 2 světnice.

V roce 1873 byla budova školy rozšířena na dvojtřídní a v tomto roce byla zřízena ve školní budově i školní knihovna.

V roce 1878 9. listopadu byla na věž kostela spolu s křížem, který byl prodloužen a nově pozlacen, upevněna báně, do které byla vložena tato listina: Ad perpetuam rei memoriam 9.11.1878. Tato listina má v sobě poselství z této doby - její doslovný text i vzhled najdete zde.

K roku 1881 kronika uvádí: Naše obec Lažánky měla tehdy 120 domů s břidlicovou krytinou.

V roce 1881 byl založen za starosty Jindřicha Oratora Sbor dobrovolných hasičů v Lažánkách. Tehdejší občané složili peněžní dary na zakoupení nejnutnějších potřeb a to: Ant. Synek, Fr. Zavřel, Jan David, Jan Sova a Fr. Menšík. Při volbách byli zvoleni: starostou Jan David, náčelníkem Jindř. Orator, jednatelem Ant. Menšík. První stroj zakoupen od obce v Kuřimě r. 1881 stará čtyřkolová ruční stříkačka dřevěná, roku 1893 zakoupena nová čtyřkolová ruční stříkačka a v roce 1923 zakoupena čtyřkolová motorová stříkačka za částku 38 000,- Kč. (fotografie hasičského sboru Lažánek z roku 1921)...v roce 1921 byl založen ženský sbor hasičstva a měl 8 členek.

V roce 1885 byl u ohradní zdi u vchodu do kostela postaven kříž "Ke cti a chvále Boží ss.apoštolů našich Cyrila a Metoděje"

V roce 1886 bylo zavedeno veřejné osvětlení obce petrolejovými lampami. V témže roce byla zbudována obecní silnice do "Chrástek" a v roce 1887 na "Dolinu" až k panskému lesu. (zapsáno Emilem Oratorem v Pamětní listině III., která byla uložena r. 1929 do báně na věž kostela).

V roce 1889 byl zaveden poštovní úřad v domě č. 41.

V roce 1894 na Kosové postavil Jindřich Orator šachtovou vápenku – byla to první vápenka tohoto druhu.

Od roku 1899 se začalo pohřbívat na novém hřbitovišti na severovýchodním konci vesnice (do roku 1786 se pohřbívalo v Deblíně, po roce 1786 až do roku 1899 již v Lažánkách přímo v zahradě kostela - tehdejší hřbitov).

Naše historie 1236 - 1899