logo top Domů  |  Bez grafiky  |  Vytisknout  |  Mapa stránek  |  Kontakt  |  Redakce
panorama
Mapa Lažánek Kde jsme Obecní úřad Pošta Lažánky ZŠ a MŠ Farnost Lažánky Knihovna

Knihovna:

Adresa:
Lažánky 59, 664 71
Knihovnice:
Jebáčková Iveta (Lažanská - spisovatelka)
Otevírací doba:
ST 17,00 - 18,00
PÁ 17,00 - 18,00
www.lazanky.knihovna.cz
ON-LINE katalog...zde:
https://kurim.tritius.cz/library/lazanky




 

Fotodokumentace knihovny zde.


Budova knihovny
Iveta Jebáčková - Lažanská 
Knihovnice a spisovatelka Iveta Jebáčková - Lažanská 
její internetové stránky najdete zde.. 

::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Tělocvična - TJ Lažánky Zdravotní zařízení Hřbitov Obchod - potraviny Podnikatelé a služby Restaurace Spolky Ubytování
O obci LAŽÁNKY OBECNÍ ÚŘAD Památky Sdružení a spolky Fotogalerie Kalendář akcí 2024 Tipy kam na výlet Důležité odkazy Počasí
Aktuality

HLÁŠENÍ místního ROZHLASU (20.11.2024) ...

Archiv zajimavostí najdete v sekci O obci Lažánky v rubrice Naše součastnost 2000 - 2024, kde Vám přiblížíme jak kulturní, sportovní, ale i společnské události během uplynulých 24 let, včetně (08.10.2024) ...

Do HISTORIE bylo doplněno nebo upraveno: (11.10.2019) ...

Navštivte naši bohatou FOTOGALERII V naší fotogalerii, která je na našich stránkách, najdete téměř 7 tisíc fotografií a (17.01.2011) ...

Památky



 

Kostel zasvěcený Nejsvětější Trojici  

Ve 14. století se v obci započala výstavba kostela v gotickém stylu ( v druhé polovině 18.století byl přestavěn ve slohu pozdně barokním ) a roku 1524 byl zasvěcen Nejsvětější Trojici.

Jádro kostela tvořené obvodovými zdmi sálu pochází z konce 13. století, chrám byl tehdy plochostropý a obdélného půdorysu, kněžiště nebylo odsazené a bylo zřejmě zakončeno rovně. V průběhu dalších staletí se podoba stavby výrazně měnila. Nejprve byla k jižní straně lodi přistavěna hranolová věž (zřejmě během první čtvrtiny 16. století), následovala sakristie u severní strany (konce 17. století). Největší přestavby se kostel dočkal v roce 1786, kdy byl původní rovný závěr kněžiště nahrazen segmentovým zakončením, chrám byl zaklenut, dřevěné zvonicové pato věže bylo nahrazeno zděným, k věži bylo přistavěno točité schodiště a před západní průčelí kostela byl přistavěn přístavek s hudební kruchtou. Na začátku 30. let 20. století byla k jižní straně chrámu přistavěna mariánská kaple, vybudovány byly také předsíně u věže a vchodu v západním průčelí. Roku 1939 byla podle projektu Karla Náhůnka postavena u severní strany kostela nová sakristie, komora a místnost pro duchovní cvičení. K poslední stavební úpravě došlo roku 1968, kdy byla při opravách chrámu zbořena předsíň u věže, která byla nahrazena novou. Kolem kostela se do roku 1899 nacházel hřbitov, který byl obehnán zdí. ( z Wikipedie). 

Kolem kostela byl hřbitov obehnán zdí. V roce 1528 byl kostelík opatřen zvonem 2q těžkým s nápisem: Gie Gnade Gottes des Herrn sei mit uns, v roce 1534 druhým zvonem 7q těžkým s nápisem: Ave Maria gratia plena Benedicta a v roce 1690 třetím zvonem 4q těžkým. V roce 1630 byl kostel přifařen k Deblínu až do roku 1786, kdy zde došlo ke zřízení lokalie. Do té doby se pohřbívalo v Deblíně. Kostel byl  v roce 1786 přestavěn a rozšířen náboženským fondem a opatřen novou věží . Na hlavní oltáři se nacházel obraz Nejsvětější Trojice, malovaný brněnským malířem Weidliche, ale roku 1884 byl pořízen nový obraz od brněnského malíře J. Zeleného. Roku 1841 byl kostel vyloupen a bylo z něho odcizeno všechno stříbro a pozalcené inventáře. Z nejstarších duchovních zde působili: 1786-1800 P.Fidelius Plaček, 1818-1867 P.Alois Balisch, 1889-1922 P.Jan Kolouch....

Poslední rekonstrukce kostela:
1996: oprava farní zdi kolem kostela
2001-2002: nové omítky a vymalování vnitřku kostela
2004 - 2006 : I. - III. etapa opravy střechy kostela
2005: oprava věžních schodů na kůr
2006: oprava varhan    
2006: oprava střechy věže kostela, oprava bání na věži a umístění hromosvodu
2006/2007: oprava kaple 
2007/2008: plán dokončení opravy střechy kostela Kostel Nejsvětější Trojice
Fotodokumentace:
- kostel: historické foto zde.
- kostel: současné foto zde.
- slavnostní otevření a uzavření báně zde.
- oprava střechy zde.
- oprava varhan zde.
- oprava kaple zde.
- oprava schodů na kůr zde.


Ohradní zeď kostela Nejsvětější  Trojice v Lažánkách  

Délka ohradní zdi: cca 40m2           
Stáří zdi: odhaduje se na 14. století.
Zeď je součástí památkově chráněného areálu kostela a jeho okolí (Kostel, původně gotická stavba ze 14.století,  byl v druhé polovině 18.století přestavěn ve slohu pozdně barokním. Kolem kostela se nacházel starý hřbitov a kostel byl obestavěn ohradní zdí). Ohradní zeď je zároveň opěrná. Zdivo ohradní zdi je kamenné a kámen zdi je poměrně pevný. Vlhkost vlivem různorodosti kamene je v rozdílné výšce.. Zdivo není izolováno proti vzlínané zemní vlhkosti, jak vyplývá již ze stáří zdi.
Rekonstrukce:
1996: koruna zdi  byla opatřena stříškou z keramických tašek bobrovek oboustranných. Stará omítka zdi byla odstraněna, včetně vyčištění spár do hloubky 15-20mm. Ohradní zeď kolem kostelaNanesena byla sanační prodyšná omítka dostatečně hydrofobizovaná ve hmotě a pevná.
2007: oprava chodníku podél celé ohradní zdi kolem kostela a fary.
Fotodokumentace:
- opravy chodníků zde.
                      


Boží muka

 
popis: Nemovitá kulturní památka v okrese Brno-venkov, za obcí ve směru na Maršov, vpravo od silnice reg. č. 0788 , č. parc. 330. Podle evidenční karty: Na čtvercovém soklu hranolová boží muka prolomena obdélníkovými vpadlinami (dvě nad sebou), v přední i bočních stěnách. Na zadní stěně malá nika. Na čelní straně od silnice v horním výklenku zasazen plechový malovaný obraz Panny Marie. Podstřešní římsa nese stanovou střechu, v jejímž vrcholu je zasazen kovový kříž s dekorem kované kytice. Materiál: cihla, omítka. Krytina: taška.  (Sdělení obecního úřadu Lažánky z 080205.)
zjištění: 080203 – boží muka v dobrém stavu, sokl čtvercový o straně 108 cm, vysoký 78, horní část čtvercová o hraně 78 cm, vysoká 185 cm po římsu, hrana spodního výklenku 20 cm od podstavy, výška 70 a šířka 55 cm, spodní hrana horní ho výklenku vzdálena 20 cm od dolního, šířka 55 a výška 73 cm, výklenky umístěny na střední ose, lemy po bocích široké 20 cm, podstřešní římsa asi 25 cm, střecha asi 50 cm, v horním výklenku (z čelní strany od silnice) obrázek Panny Marie
Boží muka
letecký snímek: www.mapy.cz mapa:
reprodukce z TM KČT 85;
foto:51 - 1x Dvořák, 080203 - 5x Jiří Šesták

historie: z 2.pol 18.století

 



Památný strom „Jeřáb břek u staré vápenky“   

Popis:  Jeřáb břek (Sorbus torminalis)
k.ú.: Lažánky u Veverské Bítýšky
pozemek: PK p.č. 1620 
vlastník pozemku:  Obec Lažánky, Lažánky 14, 664 71 Veverská Bítýška 
lokalita: u staré vápenky 
 

Zjištění:  Jedná se o jeřáb rostoucí u staré vápenky na plošině mezi opuštěnými lomy nižšího vzrůstu kolem 15 - 16 m. Koruna stromu je hustě větvená, široká 16,5 m a vysoká cca 14 m, obvod kmenu ve výšce 130 cm od země je 230 cm. (Z důvodu zastínění okolními náletovými dřevinami je koruna mírně nepravidelná). Jedná se o dlouhodobě perspektivní exemplář ve stádiu ranné dospělosti, jehož zdravotní stav je velmi dobrý a stáří stromu se odhaduje 180 – 200 let. Tento jeřáb břek je nejmohutnější břek na Moravě. Břeky rostou pomalu a milují vápencové podloží a jsou nejkrásnější na podzim,Jeřáb břek kdy se oblečou do sytě žlutooranžové barvy.  

Tento Jeřáb břek byl počátkem roku 2008 Městským úřadem Tišnov, odbor životního prostředí vyhlášen za památný strom pod názvem „Jeřáb břek u staré vápenky“ .Fotodokumentace zde.



Vápenné pece v Lažánkách

 

Poloha: Na severním okraji obce Lažánky, v její bezprostřední blízkosti, se nachází významný krajinný prvek U staré vápenky (vápenka v Chrástkách - Havilkova). Toto malebné zákoutí při cestě do Maršovského údolí je unikátní lokalitou a cenným svědkem historie těžby vápence, která dala vznik místně proslavenému řemeslu vápenickému. Díky němu si obec vysloužila přízvisko „Vápenné Lažánky“, pod kterým byla známa na celém území Jižní Moravy od Znojma až po Poličku. Geologický popis říká, že jde o část náhorní plošiny o nadmořské výšce 410 – 430m n.m., mírně skloněné k severu, tvořené spodnodevonskými vápenci; reliéf je narušen třemi až 15m hlubokými jámovými lomy, v současnosti již opuštěnými. 

Historie vápenictví: Vápenec se zde těžil od samého středověku a počátek vesnice tvořily dle místního podání chalupy uhlířů a vápeníků. Je nesporné, že vápenec byl nezbytnou surovinou pro tavbu železné rudy, která se těžila od 16.století v okolí obce a zpracovávala v osadě Šmelcovna. Stejně tak později část vápna sloužila při výrobě cukru v cukrovarech pod hradem Veveří, v Rosicích a v Předklášteří, ale věhlas vápenným Lažánkám přineslo vápno pálené ke stavebním účelům a k líčení. Podle místní tradice se tu prý pálilo vápno od roku 1711, dokonce se objevuje zmínka, že lažánecké vápno bylo použito při stavbě hradu Veveří. První podložená zpráva o vápenících z Lažánek pochází až z roku 1802, z doby napoleonských válek (zmínka, že „vápeníci z Lažánek pro samé přípřeže vojenské nemohou pálit“). Poptávka po vápně vzrůstala v době, když se po zničujících požárech začaly nahrazovat dřevěné stavby zděnými. Těžební vápencová oblast byla v severní části obce a okolí, v trati zvané Tábory.  První tzv. „zemní vápenky“ na domácké pálení byly malé pece částečně zapuštěné do země (do hloubky cca 2m) a sloužily na tzv. „fůrovou výrobu vápna“. Po obvodu se do kruhu navrstvil štípaný vápenec, dutý střed fungující jako topeniště se vyplnil dřívím (později se ke dřevu přidávalo černé uhlí) a po vypálení a zchladnutí se rozebraly vypálené kameny na kusové vápno. Výtěžnost byla 50%: z cca 50q štípaného vápence se v peci získalo cca 25q páleného vápna, což byly 2 fůry koňského povozu. V rolnicky hospodařících rodinách šlo jen o jakousi vedlejší výrobu přidruženou. Z jednorázového pálení byla jedna fůra určená na prodej a druhá se ukládala do sudů do zásoby.  Vápno bylo tehdy žádané nejenom jako surovina stavební, ale též k dezinfekci a líčení obytných i hospodářských stavení (v každé domácnosti se líčívalo i několikrát do roka, a to od chlévů až po sklepy). Dobře vypálené vápno z modrého lažáneckého vápence bylo pro svou bezkonkurenční kvalitu proslulé po blízkém i dalekém okolí; obzvlášť se hodnotila tzv. „navářčivost“ (při hašení vápno nabylo na objemu, získalo soudržnost a hladkou, jednolitou, jakoby mastnou konzistenci – cenné vlastnosti na líčení i pro stavební účely). Při domácí malovýrobě byli zapojeni všichni členové rodiny včetně dětí; školáci museli časně ráno před vyučováním pomáhat rozebírat vypálenou vsádku a nakládat ještě teplé kusy vápna na fůru. Vápeníci tehdy byli jedinými producenty, kteří rozváželi svoje zboží koňskými potahy, byli posledními mohykány formanské slávy a jejich zásluhou ještě ve 20.století přežívaly staré zájezdní hospody. V době zvýšené poptávky vznikla za vesnicí, v lokalitě Kosová, kolonie 12 malých vápenek, kde se pálilo celoročně. Za temných nocí pak odtud svítívaly do červena rozpálené kopule vápenic daleko do kraje.      Do poloviny 30.let minulého století zde bylo vápenictví dobrým živobytím, ale po roce 1928 nárůst konkurence, začátek zbrojení a nástup nezaměstnanosti měly neblahý dopad i na odbyt proslulého lažáneckého vápna. Nebyly vzácné případy, kdy se obchodník s vápnem po třídenní štaci vrátil domů s plným nákladem. Tehdy mnoho malých pecí nadobro vyhaslo.   Kromě velkého množství malých domácích vápenic byly v první čtvrtině minulého století v Lažánkách provozovány také 4 velké pece šachtové vytápěné uhlím, jejichž majitelé trvale zaměstnávali 10 až 12 dělníků. Nejstarší šachtovou vápenku, vzhledu hranaté věže, zbudoval na Kosové již v roce 1894 pan Jindřich Orator. Při vyšší produkci šachtových pecí přestaly k rozvozu a prodeji vápna postačovat koňské povozy a dochází k jejich postupnému vytlačování nákladní automobilovou dopravou (v roce 1927 lažánečtí vápeníci vlastnili 3 nákladní auta, v roce 1950 to bylo už 14 nákladních aut). Po úpadku malých konkurence neschopných vápeníků se několik prozíravých podnikavců sdružilo a založilo společnost Svépomocné družstvo, které zahájilo těžbu kamene v lokalitě Tábor a jeho zpracování v nově postavené výkonné peci (s denní produkcí 200q vápna) vytápěné vysoce výhřevným koksem.  Po znárodnění v roce 1948 zůstaly v provozu pouze 2 vápenice: zmíněná Družstevní svépomocná (zaměstnávala 14 dělníků) a vápenice Sova a spol. (s 13 zaměstnanci) s celkovou produkcí 400q kvalitního kusového vápna denně. Přes potlačování soukromého podnikání bylo ještě v roce 1950 v Lažánkách evidováno 18 obchodníků s vápnem, provozujících samostatnou živnost. Poslední 2 vápenky se pod národní správou (nejdříve vedeny Maloměřickou cementárnu, později Průmyslovým podnikem Tišnov) udržely do roku 1970, kdy musela klasická a dražší lažánecká výroba ustoupit modernějšímu provozu Čebínské vápenky. Tam byla poprvé použita převratná vysoce produktivní technologie spalování ve fluidní peci a svou roli ve výběru sehrála také dostupnost železniční dopravy.  Tak rokem 1970 skončilo  v Lažánkách proslulé vápenické řemeslo, které zde živilo několik generací a které  díky přírodnímu bohatství kvalitního modrého kamene a samozřejmě zásluhou zručnosti místních občanů bylo dovedeno k mistrovské dokonalosti. Všechny původní vápenice byly po zastavení činnosti postupně bourány a dnes zašlou slávu lažáneckých vápeníků připomínají pouze poměrně zachovalé zbytky poslední Družstevní svépomocné pece v Táboře (lokalita současně provozovaného kamenolomu) a zděné torzo kruhové Havílkovy pece v Chrástkách.

Fotodokumentace vápenných pecí zde.  

Stará vápenná pec v kamenolomu   



Těžba kaolínu v Lažánkách

Kaolínový důl (patří do katastrálního území Maršova) je na starých mapách označen jako Eisenbergwerk, což by se dalo přeložit jako důlní závod na železo. Skutečně se zde až do roku 1898 těžila železná ruda. Patrně se při jejím dobývání přišlo na to, že asi osm metrů pod povrchem je bohaté ložisko kaolinu. Roku 1908 se začalo s jeho těžbou, ovšem doprava byla komplikovaná, a proto se nový vlastník dolu rozhodl dopravovat vytěžený kaolin nákladní lanovkou do Veverské Bítýšky, odkud byl kaolín dál odvážen po železnici přes Chudčice a Moravské Knínice do Kuřimi. Železniční trať byla v provozu od roku 1911 až do roku 1936. První jízda vlaku po této železnici proběhla 16. 2. 1911 a délka tratě byla 8,4 km. Nákladní lanovka byla v provozu do roku 1933 a po zrušení těžby kaolinu byla lanovka prodána firmě Baťa, která si ji i osobně demontovala.

Málo kdo ví, že v těžební jámě dolu dopravovala kaolin k nákladní lanovce parní mašinka-lokomotiva značky Orenstein and Koppel výrobní číslo 904 z roku 1902. Jednalo se o úzkokolejnou drážku délky 380 m rozchodu 60cm.

Podrobněji se podařilo k parní mašince zjistit i tyto detaily: mašinka byla na jámě v kaolínovém dole již v roce 1911, kdy zde proběhla její tlaková zkouška a do provozu byla uvedena 3.7. 1912. Pravděpodobně v roce 1916 byla mašinka odstavěná jako nepotřebná a její drážka na jámě zanikla. Další zmínky napovídají, že jezdila v době války ve Vildštejně (Skalná), potom snad někde v okrese Plzeň-venkov a někdy kolem roku 1954 v Havlíčkově Brodě - mohlo se zde už jednat pouze jen o její parní kotel. 

Z parní mašinky se dochoval dodnes jen originální štítek, který vlastní jeden ze sběratelů a poskytl nám fotografii tohoto štítku včetně vzhledu lokomotivy značky Orenstein and Koppel výrobní číslo 904 z roku 1902 a jejího nákresu.Více v malé fotogalerii zde. 

mašinka 




Petr Chmelař (c) 2007 Obec Lažánky